Sanoja: Trollech. V Rachotu Hromu. Kolobeh Vod.

(Jiri Wolker)

Plujeme ti?e,
kam, nikdo nevi.
Z nezname ri?e
zpivame zpevy.

Ze hlubin zeme, z tajemnych skry?i
tryskame vzhuru v pulnocni ti?i.
Pres strme brehy, kol skal a lesu
letime prudce v divokem plesu.

Lesy se chveji
pod na?im skokem.
V ?ilenem reji
letime tokem.

V krajine rovne, v klidu a miru
hltame peny divokych viru.
Sonaty svoji andante hrame,
na vlnach svych je ukolebame.

Dech ?irych plani
va?ne nam hasi.
Do vod se sklani
bohate klasy.

V jezeru tichem ?eptame s brehy.
Zjasnene nebem, plny jsme nehy.
Noci kdy? jasne lehnou si v kraji,
stribrne hvezdy s nami si hraji.

Touha v?ak stara
po davne py?e
v srdci nam hara,
?ene nas vy?e.

Nezname ruce v obet nas berou,
pritisknou k sobe na hrud svou ?erou.
Mracny na? korab vichrice ?enou,
ztemnela prida ?edivou penou.

Letime prudce
zvirenym nebem,
sra?eny v putce
ohnivym hrebem.

V rachotu hromu, skuhrani bouri
padame dolu ve mracen kouri.
V tisici slzach strikame kolem,
zniceny padem, zlomeny bolem.

?edivym havem
skryje nas zeme.
V objeti tmavem
tiskne nas jemne.

V pulnocich ?erych, ve tmavem koutku
cekame dotek carovnych proutku.
Cekani zvolna v spanek se meni,
o taji snime znovuzrozeni.